Icewind Dale II

Nejvyšší pohoří Faerûnu – Páteř světa – se majestátně vypíná na jeho severním okraji a shlíží dolů na celý kontinent. A zatímco čas plyne, střídají se impéria, zanikají a vznikají nová města, z poddaných se stávají vládci a z pánů otroci, ono stojí klidně a nehybně. Ne nadarmo se mu přezdívá Hradba. Odděluje poslední velká obchodní města, Luskan a Mirabar, od Planiny ledového větru na severu, která je z druhé strany chráněna, ale taktéž omezována Mořem plovoucích ker. Je to svět sám pro sebe. Kolik už se tady odehrálo konfliktů, které mohly změnit tvář celého Faerunu, ale nikdo na jihu o nich ani nezaslechl. A už zřejmě neuslyší – všechny byly nakonec přikryty závějemi sněhu. Poslední velké činy měnící letopisy říší se tu udály před pár desetiletími, ale dnes už si o nich povídají maximálně pamětníci u krbů v nečetných hospodách. Leckdo už si ani není jist, je-li to vůbec pravda. Sníh oplývá obdivuhodným darem zapomnění.

Krajina je divoká, krutá, obživa často závisí na nevyzpytatelném počasí. Přesto sem přichází stále relativně dost osadníků. Není ani tak důležité, co je sem přivádí – možná touha po pomstě, snad naopak strach z ní, a nebo prostá snaha začít někde znova, s čistým štítem. A tak vyrůstají nová, opevněná a pokud možno co nejvíce soběstačná města. Oč jsou tu podmínky pro život těžší, o to větší solidaritu a spolupráci mezi lidmi žijícími na Planině si vyžadují. Proto vzniklo Desetiměstí, spolek usilující o politickou, ekonomickou i vojenskou spolupráci výsep civilizace krčících se pod vysokými horami. Obchodní kontakty s městy na jihu jsou řídké a není třeba vydat se moc daleko od městských hradeb, aby člověk pocítil, že tady není vítán. Auril, bohyně chladu, nemá ráda nezvané hosty a barbarské kmeny sídlící všude kolem netouží přijít o své poslední útočiště na Faerunu. Místní faunu pak doplňují skřeti, orkové, obři či trollové a často vás až překvapí, v jaké symbióze spolu tyto rasy žijí. V odlehlých končinách na úpatí hor se skrývá mnoho komplexů jeskyní, do země vyhloubených trpasličích pevností či navždy zapomenutých hrobek. Ale mnoho z nich bude teď znovu otevřeno při cestě, kterou podnikne skupina dobrodruhů ve snaze zabránit další obrovské hrozbě, která touží podmanit si celý ledový sever. Prozatím.

Právě nemožnost soužití mezi starými a expandujícími novými obyvateli severu zažehla vražedný konflikt hrozící vymazáním Desetiměstí z mapy světa. Ovšem v pozadí kráčí ještě něco víc. Když lehne popelem první z měst, uvědomění si naléhavosti situace, ale také možnost získat pro sebe slávu a bohatství žene na sever mnoho dobrodruhů do boje proti povstanuvšímu zlu. A jednou ze skupin, která připluje do obleženého města Targu, je právě vaše družina. Nejdříve jako vojáci s nevalnými zkušenostmi vykonáváte rutinní hlídky při obraně útok očekávajícího města a plníte podřadné úkoly pro své velitele. Budete mít i čas na příjemné posezení v prohřáté hospůdce či můžete pomoci místním obyvatelům s některými jejich všedními starostmi. První ofenzívu město za velkých ztrát odrazí, ovšem není možné jen vyčkávat a tak je vypraven jeden oddíl do samotného týla nepřítele pokusit se o nemožné. A jste to opět vy.

Icewind Dale II (dále IWD2) navazuje na svou o více než 2 roky starší sestřičku stylem výpravné akční fantasy ze světa Forgotten Realms. Děj je opět umístěn do atraktivních zasněžených a mrazivých reálii a hlavní důraz bude opět kladen na souboje. Je vidět, že v době, po kterou byla hra ve vývoji, autoři nezaháleli a snažili se v rámci žánru o všestrannou vyváženost a propracovanost. Do hry je implementována nová verze pravidel D&D – 3,5, která je sice jednodušší než předchozí slavná AD&D, ovšem nabízí širší možnosti vývoje postavy a jejich hlubší specializaci. Lze kombinovat povolání dříve neslučitelná a máme na výběr z mnoha bojových odborností i nebojových dovedností – např. zastrašování, alchymie, přesvědčování… Pravidla ve hře fungují na výbornou, v závislosti na charakteristikách postav se otevírají nové dialogové možnosti, boje se též staly zajímavějšími, už nejde jen o občasnou změnu zbraní a čekání, co padne na kostce. Velmi oceňuji omezení bodů k rozdělení do vlastností při tvorbě postavy, které neumožňuje vytvoření všestranně silného charakteru a nutí vaše postavy k užší specializaci. Lahůdkou je pak otevření mnoha nových a zajímavých podtříd ras – temného elfa či hlubinného gnoma v jiné hře do party jen tak nezískáte. Každá rasa má specifické vlastnosti a dovednosti a i prostí obyvatelé na ně rozdílně reagují. A věřte, že rasismus je zakořeněn hluboko v místní společnosti. Ráz hry v tomhle výrazně zvyšuje možnosti znovuhratelnosti a nedivil bych se, kdybyste si IWD2 chtěli zahrát znova jen proto, abyste vyzkoušeli, jaký že to je ten drowí hraničář se dvěma meči, na kterého už poprvé v družině nezbylo místo. Změn doznal i systém získávání zkušeností. Je adaptivní, to jest počet obdržených XP je odvislý od úrovní členů družiny a s méně postavami na vyšší úrovni často narazíte i na těžší souboje. Ovšem i tento systém by si žádal větší doladění.

Příběh je přísně lineární, další z mnoha variací na klasické téma války dobra se zlem, kdy procházíte předem připravenou řadou lokací. Autoři si byli vědomi cílové skupiny, pro niž je hra tvořena, tudíž propracovaný originální příběh čekat nelze. Nejsou tu žádné nepříběhové mapy a ani v rámci těch existujících se nenabízí mnoho prostoru pro vlastní invenci. Události se valí a vy jim musíte stačit. Výprava je ovšem na dobré úrovni, dějové úkoly na sebe navazují víceméně logicky, nejdete jen proti nekončícímu přívalu nepřátel jako samojediný hrdina proti všem armádám severu, ovšem hra se vám pomocí různých kliček (např. návraty do výchozího tábora) snaží spíše vnutit pocit z úlohy záškodnického týmu, který trestá zlo v jeho nejhrozivější podobě, ovšem největším bojům mezi armádami a vůbec vysoké politice se vždy vyhne. Chvílemi se zdá, že jste se dokonce z běhu událostí vymanili a zkoumáte nějakou jizvu minulosti na vlastní pěst.

Autoři se vám snaží putování co nejvíce ozvláštnit a zatraktivnit, a to hlavně prostředími, která během pobytu na Planině navštívíte. Často hra též nabídne nějaký odkaz na předcházející díl, který v hráči vyvolá příjemný hřejivý pocit, nebo vás nechá navštívit přímo nějakou lokaci z IWD1, kterou už ovšem často poznamenal nelítostný zub času. Prostředí jsou hodně různorodá, kromě obleženého města či zamrzlých planin, kde ještě nedávno tábořila velká armáda orků, zavítáte do ruin kdysi mocných pevností, hrobek pokrytých prachem, kde ze stěn křičí nespokojenost těch, jejichž odpočinek byl vyrušen, ale i tajemného Podtemní, v němž pro zradu jeden nemusí jít nikdy daleko. Ovšem chvílemi jsem z jejich pestrého střídání měl pocit až jisté samoúčelnosti. Co ovšem na IWD2 považuji za nejlepší, je právě design jednotlivých lokací. Každá má svou vlastní atmosféru, v do ledovce vytesaném paláci procházíte dlouhými chodbami mezi sály, z nichž přímo čiší chlad, a obdivujete vynalézavost, s níž byl vyprojektován – důmyslné pasti chránící tajné komnaty, ale i cvičiště bojovníků sloužící k zábavě pána domu. Budete bloudit temným lesem, ve kterém se usadily bludičky a pomocí nekončící změti stále stejných rozcestí chytají do pasti odvážlivce, kteří se rozhodli přijít jeho záhadě na kloub. Často není nouze o zajímavé nápady, zažijete chvíle, kdy se věci událé v minulosti najednou stávají přítomností a z podzemních ruin vystupuje nádherné město s amfiteátry, citadelami … A vy musíte zacházet stále dál a dál do minulosti, abyste mohli změnit to, co už se přihodilo. Questů není mnoho, ale absence velkého množství se příjemně podepsala na jejich kvalitě. Ne že byste u nich museli nějak zvlášť přemýšlet, ale zase nemáte pocit, že jsou to tradiční úkoly jsoucí jen proto, aby byly. Občas narazíte i na náznak menšího logického rébusu – jako například při plnění zkoušek mnišské připravenosti. Bohužel nejsou dotažené do konce a ač jsou řešení jednotlivých zkoušek zajímavá, nedostanete k nim mnohdy dostatek informací a jejich řešení pak probíhá metodou pokus/omyl. A pokud budete pečlivě číst záznamy, které nalézáte cestou, možná zažijete jeden z nejpropracovanějších a nejzábavnějších soubojů z celé série.

Tím se zase dostávám k samotné herní náplni, která se orientuje především na souboje. Jejich obtížnost je spíše na vyšší úrovni, ovšem naštěstí převážně díky jejich slušné propracovanosti. Jste nuceni využívat svých výhod a slabin nepřátel, správně volit zbraně, bojové schopnosti a pracovat s kouzly. Bohužel při hraní mi stále něco chybělo, snad hloubka duše, která by mě přesvědčila o jedinečnosti hry. Nestaví na originalitě, silných emocích nebo skvěle vyprávěném příběhu. Jde spíše o řemeslně dokonale zvládnutou záležitost pro lidi, kteří chtějí v krásném prostředí skrze mnoho chrabrých skutků v boji zachránit svět. Což může být kladem i záporem.