System Shock 2

Každý asi zná ten sladký pocit nedělního procitnutí, kdy je tělo a mysl naprosto odpočatá, jasné a hřejivé paprsky ranního slunce příjemně vytápí pokoj a postel je tak měkká, teplá a pohodlná. Všechno je tak jak má být, maminka (případně přítelkyně, snoubenka, či manželka) připravuje snídani a všude panuje přátelská a pohodová atmosféra. Tak s tímhle pocitem se při hraní System Shocku 2 rozhodně nesetkáte. Po probuzení z dlouhého kryospánku bude každému jasné, že se na palubě vesmírné lodi Von Braun něco strašlivě „pokazilo“. Hrůza, děs a zkáza je tu přítomna na každém kroku. Nikde není ani živáčka, ze všech koutů čiší nepopsatelný chlad, nouzová světla slabě osvětlují tmavé kouty a většina hi-tech přístrojů je rozbita, či poškozena. Dílo zkázy dokreslují sem tam se vyskytnuvší mrtvoly členů posádky, v jejichž bledých obličejích je snadno čitelný neuvěřitelný strach a beznaděj. Myšlenky, představy a dedukce o tom, co se to tu mohlo stát, na sebe nenechají dlouho čekat. Von Braun byla nejmodernější vesmírná loď, první která se dokázala díky FTL motoru vyvinutému Dr. Marií Delacroixovou, pohybovat nadsvětelnou rychlostí. Proboha, co mohlo takhle dokonale zřídit tuto pýchu lidské techniky?

Hledání odpovědí na tyto otázky představuje jeden z mnoha článků, které tvoří řetěz fantastické hratelnosti tohoto geniálního díla od již zesnulé společnosti Looking Glass Studios. System Shock 2 vypadá na první pohled jako akční hra, ale opak je pravdou. Žádných masakrů a bezhlavého střílení do všeho možného si tady moc neužijete. System Shock 2 bych asi definoval jako akční RPG adventuru viděnou z pohledu vlastních očí. Troufám si tvrdit, že takhle dobře promakané, variabilní a vyvážené RPG prvky jsem ještě neviděl (snad s vyjma Falloutů, které se řídily RPG pravidly GURPS a vývoji postavy v Arcanu). Již na začátku hry si můžete zvolit, budete-li hrát za mariňáka (námořní pěchota), technického hackera (námořnictvo UNN), či psionika (OSA). Tato volba je jen začátek a další utváření postavy je naprosto svobodné, takže postavu která na začátku byla mariňákem, lze na konci zařadit například mezi ostřílené psioniky. Vylepšování postavy se neděje prostřednictvím zkušenostních bodů, jak jste na to asi zvyklí z většiny RPGček, ale pomocí kybernetických modulů. Ty dostáváte jednak za vyřešení jednotlivých problémů, a jednak je lze nalézt roztroušené po celé lodi, během vaší nelehké cesty. Pomocí těchto pečlivě shromažďovaných modulů, můžete vylepšit své schopnosti na speciálně k tomu zřízených místech. A rozhodně se máte na co těšit. Ještě dnes si se slzou v oku vybavuji, jak jsem během školní přestávky místo přemýšlení nad nadcházející písemkou, zaměstnával svou mysl otázkou, jestli si mám „vytáhnout“ střelné zbraně na třetí úroveň, aby se mi tak konečně zpřístupnila možnost používat brokovnici, nebo raději investovat vzácné kyber moduly do hackování, které se během postupu lodí stávalo čím dál tím víc obtížnější.

Pro získání zevrubné představy vývoje postavy v této hře vám mohu prozradit, že všechny statistiky se zde dělí do čtyř hlavních sekcí. Jednou z nich jsou primární lidské dovednosti, kam patří klasické položky jako síla, či odolnost. V druhé technické sekci můžete nalézt schopnosti jako hackování, výzkum, či modifikace a ve třetí pro změnu narazíte na dovednosti jenž stojí za vaší schopností ovládat zbraně. Ty se dělí na standardní, energetické, těžké a exotické. V neposlední řade je zde sekce psionická, která v sobě skrývá širokou paletu rozličných dovedností, jenž vám ve spojení s nezbytným psionickým zesilovačem umožní ovlivňovat okolní svět silou své mysli. A mysl, přátelé, se vždy vyplatí mít na své straně.

Provázanost vylepšování postavy s herním světem System Shocku je provedeno na jedničku a tak je rozdíl mezi hraním s postavou hackera, psionika, či schopného mariňáka, markantní. Už jen základní otázka, jak se vyvarovat pohledu kamer, skýtá tři hlavní odpovědi. Hacker se bude moci snadno nabourat do systému a na čas vyřadit zákeřné kamery z provozu, mariňák je pravděpodobně bude ničit a psionik se s fikaností sobě vlastní zneviditelní a špehujícím kamerám se vysměje do ksichtu… pardon, do objektivu.

Ani používání zbraní není v System Shocku 2 tak triviální jako v běžných hrách. Téměř do každé zbraně existuje více druhů nábojů (do granátometu jich je rovnou pět) a tak si hráč musí dávat setsakramentský pozor, aby nestřílel do obrněné věžičky protipěchotními náboji, nebo neprováděl jiné nelogičnosti. Počet nacházené (popřípadě kupované za nanity v futuristických automatech) munice vám na založení prosperujícího obchodu „Munice pro všechny hlavně s.r.o“ rozhodně stačit nebude a tak budete nuceni – zvlášť na začátku hry – šetřit s každou patronou. Mohlo by se vám totiž snadno stát, že vás v klaustrofobicky těsném Cargo Bay znenadání překvapí dva protokolární droidi, zatímco vy v rukou třímáte silně poškozenou pistoli s jedním průrazným nábojem. A musíte mi věřit, že otázka kterého z nich odstřelit a před kterým vzít nohy na ramena není nic, v porovnání se samotnou snahou trefit rozklepanou rukou za pomocí upocené myšky jednoho z nich. Jak jsem již zmínil, každá zbraň se časem poškozuje a může se dokonce až rozbít, takže se schopnosti opravování a udržování vždy šiknou. Stejně jako dovednost modifikace. Většina zbraní v System Shocku 2 má totiž nejen schopnost dvou módů střelby, ale jsou přístupny i modifikacím, jenž je učiní ještě užitečnějšími… a věřte mi, že jich bude třeba.

Chytré hlavy Looking Glass Studios se ale naštěstí nevyřádili jen na zbraních a munici, a tak budete moci svůj inventář obohatit i o spoustu dalších věcí, které vám nejen pomohou přežít, ale hlavně zvýší již tak excelentní požitek ze hry. Bude-li se vám například nedostávat nějaké schopnosti, nemusíte čekat až nashromáždíte dostatek kyber modulů na vylepšení vaší postavy, ale můžete v souladu s variabilitou hry použít určitý implantát, jenž vám po nabití zvýší tu kterou vlastnost. Kromě toho, že se budete moci vybavit i nějakými těmi brněními, změníte se při hraní System Shocku 2 i na chemika a vědce. Po zabití některých (většiny) nepřátel, se vám naskytne příležitost prozkoumat část jejích těla, z čehož se dozvíte nejen spoustu informacích o nich samých a o jejich původu, ale také se vám při další konfrontaci s nimi zvýší zranění, které jim způsobíte. K těmto vědeckým hrátkám budete kromě zmíněného orgánu a dostatečně vysoké schopnosti výzkumu, potřebovat i nějaké ty chemikálie. Periodická tabulka prvků je však příliš pestrá na to, abyste tahali všechny chemikálie s sebou, a tak se budete často vracet na místa, kde jsou uskladněny. To samozřejmě není ani zdaleka vše, čím dává System Shock 2 jasně najevo, že jeho zařazování do kolonky akční hra je hrubým nedorozuměním. Máte problém s radiací zamořenými tunely strojovny? Antiradiační oblek je schopen eliminovat většinu radiace… jestli se vám ho ovšem podaří nalézt. Pokud ne, příslušná psionická schopnost, antiradiační protilátka, nebo v nejvyšší nouzi i chemikálie na podporu rychlejšího běhu, odvedou obdobnou práci. Nedostává se vám jako v boji neefektivnímu hackerovi munice? Proč nepřesvědčit pomocí svých schopností automat, že původní sortiment a jeho cena je pod vaši úroveň?

Ruku v ruce s vysokou propracovaností hry jde i interface a celková ergonomie. Narozdíl od prvního dílu, který jako průkopník 3D propracovaných stříleček v této oblasti příliš neexceloval, ukazuje System Shock 2, že se vlastnosti jako komplexní hra a ergonomie, rozhodně nevylučují. V přehledném inventáři si lze nejen pomocí myši poskládat množství vybavení podlé své chuti a vkusu, ale máte zde i okamžitý přehled o právě používané zbrani, brnění, implantátu a jeho současném nabití. Stejně tak počet nanitů, kyber modulů, hit pointů a psi výdrži, je možné zkontrolovat jedním pohledem. Mapa, výsledky výzkumu, seznam emailů, logů a přístupových karet je zase přístupný po jediném kliknutí na příslušnou ikonu. V neposlední řadě oceňuji přehledný popis všech předmětů, takže je zde možnost se seznámit například s vývojem a účincích vašich zbraní a dalšího nezbytného vybavení.

Když už jsem zmínil zbraně, nebylo by rozumné, opomenou představit rozličné nepřátelé, na kterých si budete moci (muset) vyzkoušet funkčnost vašeho zbrojního arzenálu. Nejběžnější nepřátelskou formou života, která vás bude de facto provázet skoro celou hrou, je hybrid. Tito hybridi byli dříve normálními lidmi, kteří měli tu smůlu, že byli parazitováni (a celkově ovládnuti) cizí formou života, kteráž to hraje v System Shocku 2 důležitou roli. Tito kříženci člověka a parazitického červa, vám budou cuchat nervy nejen svou agresivitou, ale rovněž depresivním mumláním jako „I hear you“, či bojovně odevzdaným „Aaaarrr, kill me!“ Ale ani ostatní nepřátelé nejsou co se týče své děsuplnosti a nebezpečnosti příliš pozadu. Cyberwife se svým strojově chladným hlasem, bleskurychlý a přesní cybrog assassinové, zákeřní a v uzavřených prostorech smrtící protokolární droidi, obrovští a nechutní pavouci… to je pouze necelý výčet pestré škály protivníků, kteří se vám budou snažit překazit váš takřka beznadějný boj o přežití. A aby toho nebylo málo, připravte se na skutečnost, že ani obranné systémy nebudou na vaší straně. Nebezpečné sondování bezpečnostních kamer, děsivý zvuk aktivující se obranné střílny, či dokonce spuštění nepřeslechnutelného poplachu, vás bude strašit nejen celou hru, ale dost možná i ve spánku. Naštěstí se s trochou toho hackování dají bezpečností systémy na čas vyřadit z provozu a pokud jste opravdu dobří, můžete si z takové kulometné střílny udělat mocného spojence.

I design lokací patří mezi širokou paletu kladů této hry. Mistři z Looking Glass se rozhodli potvrdit trend nastolený předchozími hrami a z jejich umění v tvorbě lokací by se mohla učit většina konkurenčních studií. Chladně modrou atmosféru úvodního Medical sektoru vystřídá nepříjemně klaustrofobní strojovna, na niž navazuje biologicky zamořená Hydroponická sekce. Už podle první vizuální konfrontace nevlídné Operations podlaží, nevylepší ani rekreační paluba, kde lze o odpočinku mluvit jen s enormní dávkou ironie. Poslední patro lodi Von Braun je pochopitelně Velitelské. Každé z šestici obrovských podlaží vaší kosmické rakve v náručí vesmírného ticha, vám zabere minimálně několik hodin času. Následující trojice podlaží doprovodného křižníku Rickenbacker již takovou délkou neoplývají a – což je horší – ani kvalitou. Jak jsem se neoficiálně doslechl, vývojáři nevyplácali svůj um a nadšení na prvé dvě třetiny hry, pouze neměli pod tlakem distributora dostatek času věnovat závěru hry takovou pozornost, jakou si bezpochyby zasloužil. Což je škoda, protože ani poslední dvě „podlaží“ této skvostné hry nemasný-neslaný pocit z lokací křižníku Rickenbacker nenapravují. Ne že by byly závěrečné lokace vyloženě špatné, ale přesto je pokles kvality oproti lodi Von Braun nepříjemně zřetelný.

Co se týče grafické stránky hry, mohou moderní hráči zhýčkaní grafickými serepetičkami z her typu UT2004 namítnou, že polygony System Shock 2 zrovna nepřetéká a že textury už viděli detailnější… a měli by pravdu. Ovšem na druhou stranu musím konstatovat, že jsem při hraní tento neduh vůbec nevnímal, protože jsem měl dost práce uklidnit svou vyděšenou mysl chlácholením, že jde jen o hru… marně. Na druhou stranu patří zvuková kulisa této hry ke špičce a mohu vás ujistit, že ze vzdálených skřeků, tlumeného bouchání a nečekaně se otevřivších dveří, kolem který projdete příliš blízko, vám bude běhat mráz po zádech. Mráz vám bude ovšem běhat po zádech i z jiných důvodů. Po celé lodi můžete nalézat „elektronické deníčky“ (nejen textové, ale i zvukové) kam jejich majitelé zaznamenali své pocity z nově se vyskytnuvších událostí. Můžete tak poodkrývat roušku tajemství, nahlédnou do minulosti a nechat se unášet svou – již notně vyděšenou – představivostí a fantazií. Seznámíte se touto cestou s osudy mnoha lidí a zvíte jaký byl jejich konec. A to je právě na celém System Shocku 2 to nejlepší, jeho atmosféra… pardon, chtěl jsem říct ATMOSFERA! Množství promyšleně propletených nitek hratelnosti kolem hráče buduje od prvních okamžiků spletitou sít strhující atmosféry, jenž vás svou příběhovou gradací přiveden až k samotnému vrcholu herní extáze. Pozvolný postup skrze jednotlivá patra nerovným bojem zdecimované lodě, s sebou přináší další a další překážky, které jsou samy o sobě malými kamínky v složité mozaice hrozivé pravdy. Pravdy, jenž se zde pomalu zhmotňuje v celé své síle. A pak, po překonání nejedné překážky a protivenství, a vítězství zdánlivě na dosah, se ukáže, že vypočítavost není pouze lidská nectnost. Po celou dobu hraní tohoto skvostu vás pečlivě krmená představivost nenechá klidně vydechnout. Těžko si představit těžší úlohu, než roli pravděpodobně posledního žijícího člověka, který je tak malý a sám na vesmírné lodi v širém a prázdném vesmíru, na niž se odehrává ta nejhorší noční můra, kterou by si nedokázal představit ani v tom nehlubším deliriu a nejhorších horečkách mučený mozek. Však si na má slova vzpomenete, až budete sedět někde v tmavém koutku, poblíž zlehka se pohupujícího oběšence, jehož deník o ztrátě posledních zbytcích vzdoru vám bude společně se strašidelně temným hučením okolí dělat společnost… dokud vaše depresivní rozjímání nepřeruší nezaměnitelně syčivý zvuk otevírajících se dveří a do místnosti nevtrhne bezpečností robot s úmyslem zbavit Von Braun vaší přítomnosti. Spousta mini-příběhů zaznamenaných členy zoufalé posádky v jejich nerovném boji se silou přesahující chápání jednotlivce a děsivé zjištění jak dopadli ti, kteří neměli to štěstí ulehnout v náručí věčného zapomnění, vás možná přivede k hříšné myšlence, zda-li by nebylo snazší uniknout z tohoto pekla vlastní rukou. Jen kdyby toho nebylo v sázce tolik…

Na takovouhle mráz po zádech ženoucí atmosféru, jenž vám žádná hra, která se nehraje z prvního pohledu, asi nemůže poskytnou, budete ještě dlouho vzpomínat. Pro mne osobně je System Shock 2 nejlepší hra co jsem kdy hrál. Vzpomínám na něj s nostalgickou slzou v oku a tuším, že už nikdy nebudu hrát hru, která by na mne takhle silně zapůsobila. Proto mi odpusť čtenáři, že je tato recenze jedna velká oslavná óda, ale já jinak o System Shocku 2 psát nemohu.

Zkrátka a dobře, System Shock 2 je jedna z nejlepších her všech dob a naprosto děsivá a nepřekonatelná atmosféra vám nedovolí, byť jen na okamžik, odpoutat oči od monitoru, na kterém se odehrává vpravdě geniální dílo herního průmyslu…

CeBrk • 29. 3. 2007 12.00 • Knihovna: Recenze